Havaj - výlety po ostrově

Takže já a moje dvě nové spolucestující jsme si půjčily auto s úmyslem projezdit ostrov a vidět, co se dá. 

Jižní strana ostrova

Jako první jsme se rozhodly prozkoumat Ka'iwa Ridge Trail = prostě výšlap v městě Kailua v části Lanikai. Trasa to nebyla dlouhá, ale zato celkem prudká a se sypkým povrchem, takže opatrnost byla na místě. Došly jsme k prvnímu bodu, kde bylo něco vidět a holky dál nechtěly, že výhled bude pořád stejný a navíc se jedna z nich trochu bála výšek, tak se rozhodly zůstat a já vyběhla ještě o kousek výš. Nechtěla jsem, aby na mě čekaly nějak dlouho, a tak jsem nešla až úplně k bunkru, jen do půlky cesty... výhled i tak stál za to. S čím jsem úplně nepočítala, tak docela foukalo, což tomu místu dodávalo zvláštní atmosféru. 

Když se nám povedlo bez úhony dostat zase dolů, šly jsme na pláž Lanikai, kde nebyly velké proudy a voda byla příjemně chladivá a ne ledová, jak jsem se trochu u Pacifiku bála. 

Tam jsme trochu ztratily pojem o čase, což byla trochu komplikace, protože jsme měly koupený vstup na Diamond Head (neaktivní sopka), takže jsme vystřelily jako namydlené a pokračovaly jsme dál v naší trase, a to tentokrát k Halona Blowhole Lookout = díra ve skále, kudy stříká voda do výšky. Tam jsme jen zastavily, udělaly fotky a pokračovaly k Diamond Head. 

Diamond Head byl za mě zážitek, protože se parkuje uprostřed sopky, musíte projet tunelem, zaparkovat a následně pokračovat pěšky nahoru na Diamond Head Lookout = místo, kde je výhled. Je to do kopce, je to náročný, musíte tunelem a spoustou schodů, nicméně to naprosto jasně stojí za to. Lístky se kupují předem, protože počet parkovacích míst je omezený a na noc se tato turistická atraktce zavírá, takže aby se všechno v pořádku stihlo, tak to dělají takto. 

Severní a východní část ostrova

Hoomaluhia Botanical Garden je botanická zahrada, kde jsme začaly druhý den našeho společného putování. V podstatě se jedná o jednu část tropického lesa s cestou k jezeru. My jsme prošly jen první část Pa Launa a pak jsme pokračovaly k Kahua Nui, což je poslední část, kam jsme se mohly dostat. Protože bylo zrovna po dešti, cesta nebyla úplně čistá, a jako většina návštěvníků ten den jsme si odvezly dost bláta na botách i přes veškerou snahu se ho zbavit už na místě.

Jako další bod na seznamu jsme měly japonský buddhistický chrám Byodo In Temple, který jsem hodně chtěla vidět. Podívat se jednou do Japonska je můj sen a takto jsem byla aspoň trochu blízko. Chrám samotný je posazený uprostřed hřbitova, celkem mě překvapilo, jak se liší od hřbitovů, které znám z Evropy. V podstatě se jedná jen o destičku se jménem posazenou v zemi, takže když se díváte z auta, působí to jako trávník se sem tam nerovnou trávou a občas vázou s květinami. Měly jsme platit vstup 8 $, ale podívaly se na mě a řekli, že nic nechtějí, tak se s nimi přece nebudu hádat. Místo samotné je oáza klidu i přes všechny turisty, kteří se tu pohybují. Je tu jezírko s nehorázným množstvím ryb a želv. Dá se tu využít zvon na odstranění negativní energie, malý altánek k meditaci a uprostřed chrámu je velká socha Buddhy se spoustou vonných tyčinek, které mně strašně smrdí.

Další bod programu byl Kualoa Ranch, který byl použit k natáčení filmů jako Jurský park nebo Hunger Games. Nakonec jsme se rozhodly místo vypustit po uvážení a faktu, že se nám moc nechtělo platit 60 $ nebo víc. Takže jsme tomu jen zamávaly z auta a pokračovaly jsme do přístavního města Haleiwa, které bylo celkem malebné a milé se svými obchůdky a atmosférou vesnice na pobřeží. A protože nám čas zas nějak utekl rychleji, než jsme čekaly, tak jsme těsně před zavírací dobou dorazily na ananasovou farmu The Dole Plantation, kde se nachází přímo obří bludiště, kam jsme bohužel nemohly, protože zrovna zavírali, ale stihly jsme pravou ananasovou zmrzlinu, a ta byla naprosto výborná.

Západ ostrova

Náš poslední den s autem jsme se rozhodly využít pro návštěvu přístavu Pearl Harbor, kterou zpracuji v samostatném článku, abych byla schopná obsáhnout aspoň většinu toho, co chci. 

Pak jsme zamířily především na pláže, a to na Makaha, která je poslední před koncem ostrova. Bohužel jsme se v ní koupat neodvážily kvůli silným proudům. Radši jsme hrály na jistotu a já jsem za to vděčná. Takže tady jsme se jen rozhlédly a celkem rychle jsme přejely na pláž Yokohama Bay, kde se nám povedlo zahlédnout želvy u břehu. Toto pro mě i bez brýlí byl velmi silný zážitek. Želvu ve volné přírodě jsem viděla akorát v Egyptě, a to celkem z dálky, tady byla tak 7 m ode mě. Je fakt, že v první chvíli nás vyděsila k smrti, protože jsme se bály, že je to žralok, ale naštěstí pro nás jen želva. 

Tato část ostrova se mi zas až tak nelíbila i přes setkání se želvou. Je zajímavé, jak velký je rozdíl mezi 2 hodinami jízdy autem z Honolulu. Tady to vypadalo jako někde v zemi třetího světa. Na pláži hned vedle cedule "Tsunami hazard" bylo sem tam vybudovaná stanová vesnička - předpokládám, že pro bezdomovce. Ne že by byli hluční, teda aspoň pro mě nebyli, ale já se díky nim necítila úplně bezpečně, přestože nebezpečí nejspíš nehrozilo, já se cítila trochu mimo. 

Naší poslední zastávkou před vrácením auta na letiště bylo nákupní středisko Waikele Premium Outlets. Jestli jsem to pochopila správně, tak v Americe i v Kanadě je běžné, že když módní značky něco neprodají, svezou to do těchto středisek (outlet), kde se to potom prodává s velkými slevami, což je za mě naprostá past, na druhou stranu jsem i tak utrácela především za jídlo a auto, a tak když jsem našla sukni, kalhoty a triko, co mi sedlo a líbilo se mi, tak proč ne. Byla to dobrá koupě, protože jsem v tom chodila zbytek dovolené a pohodlné to bylo natolik, že bych v tom klidně i spala.