Havaj - Waikiki
Havaj byla jednou z mých vysněných destinací od doby, co jsem byla teenager. Především díky seriálu Havaj 5-0 (novější verze), která se tu odehrává. Přestože jsem si to hodně přála, nemyslela jsem si, že se sem někdy dostanu. Z Vídně je to 25-35h s pár přestupy a já jako ne moc velký cestovatel jsem si na to netroufala a popravdě ani mě nenapadla myšlenka, že bych opravdu mohla jet. Bylo to prostě moc daleko, moc drahé, moc času, moc velký časový posun... Takže když jsem si uvědomila, že to mám oproti Evropě vlastně za rohem (6-7 h přímého letu z Calgary za poloviční cenu oproti Evropě a časový rozdíl jen 4 h), dlouho jsem neváhala. Nebyla jsem si jistá, jestli se do toho opravdu pustit, protože bych jela sama.
Nakonec jsem se ale rozhodla, že pojedu, řekla jsem si, že budu spíš litovat toho, že to nezkusím, než toho, že jsem do toho šla třebaže sama. Vymyslela jsem si bezpečnostní opatření, plán... a rozhodla se to prostě prokopnout. Takže jsem do toho šla.
Někdy v červnu jsem si koupila letenky na přelom říjen-listopad, protože byly o něco levnější, což bylo, jak jsem si později uvědomila, protože to bylo v období Halloweenu. A tak se taky stalo, když nadešel čas vyrazila jsem na letiště se všemi podklady (pas, ESTA, pracovní víza...). Všude Halloweenská výzdoba včetně letiště, pomohli mi odbavit zavazadlo, kontrolou jsem tentokrát prošla bez větších problému, dokonce mě ani nebrali na drogy, což mi poslední dobou už ani nepřijde zvláštní, a to, že mě berou na prohmatání, je pro mě už standard. Co bylo poněkud neobvyklé, že bylo víc lidí v uniformě jako zaměstnanců letiště než cestujících, a tím myslím, že cestujících bylo tak 5 a zaměstnanců bylo aspoň 20. Takže to bylo trochu znepokojující, protože když nevím, kam jdu, tak za lidmi, ale tady nebylo koho následovat. Takže jsem si vybrala nejpravděpodobnější směr s myšlenkou, že při nejhorším mě někde srazí, případně seřve ostraha a šla jsem k naprosto prázdné imigrační správě, kde se mě ujal jeden týpek. Po ujištění že mám stabilní práci a jestli se za týden nevrátím, můj šéf si pro mě dojede a pak mi to naúčtuje + jsem musela vyhodit banán, mě pustil dál. Kromě toho jsem prošla bez větších komplikací a s úlevným povzdechem jsem si řekla fajn, mám dvě hodiny, teďka je čas na jídlo a psaní. Takže jsem si něco sehnala, sedla si v klidu do kouta a začala dopisovat článek z Niagar, abych nebyla tak moc pozadu. V té chvíli jsem vám byla dlužna už pár článků a chtěla jsem trochu zmenšit skluz, který se mi povedlo nabrat skrz neschopnost po práci jít psát.
Přiznám se, že v tuto chvíli jsem byla už dost vyčerpaná, většinu září a října jsem jela na výpary. V práci toho bylo hodně, protože bylo pořád velmi hezké počasí, tím pádem se letní sezóna protáhla skoro do konce října a protože s tím nikdo moc nepočítal, dost uklizečů dalo výpověď a přemístilo se ke svojí práci na zimní sezónu, skončili jim víza apod. Takže jsme měli míň lidí a víc hostů a já potřebovala dost financí na Havaj, takže jsem se domluvila s manažerem a vlastně celou tuto dobu jsem měla jen jeden den volna. Což bylo celkem drastické, ale velmi efektivní, ovšem velmi neinspirativní období, kdy jsem svůj jeden den volna používala k nákupu jídla, praní a válení se v posteli co hrdlo ráčilo, a tím pádem nebylo o čem psát.
Po tom, co se mi povedlo překonat první teplotní šok (Banff jsem opouštěla s teplotami kolem 0°C, přistála jsem v noci do aspoň 25°C), jsem se rozhodla vzít si taxík z letiště, protože můj organizmus byl unavený a nebyl schopný se dobře popasovat s faktem, jsem tu sama, že kanadský data mi tu fungovat nebudou bez příplatku, jsem navlečená a je mi vedro, jsem 12 000 km daleko od domova, jsem nevyspaná a je skoro 22 večer, takže jediný, co chci, je nic neřešit, dát si na ubytování sprchu a jít do postele. Takže přesně to jsem udělala, bylo to naprosto zbytečně drahý? Ano. (50$) Lituju toho? Ani trochu. Moje ubytování bylo asi 15 min od hlavní třídy na Waikiki. Vybrala jsem si zaplatit jen za postel v hostelu, protože i tak mi to přišlo celkem drahý, a tohle bylo nejlevnější ubytování na booking a za mě naprosto nejlepší. Teda jo, bylo tam v noci horko, ale byla to Havaj, s tím se prostě musí počítat.
Takže jsem odletěla z Calgary v 18 h a přistála v Honolulu v 21:30 +/-bus. Let trval 6:40 h. Moje ubytování bylo hezké, vybrala jsem si pokoj jen pro ženy (4 na pokoji + ve vedlejším pokoji byly další 2 na jednu koupelnu) a s tím se dá pracovat. Takže jsem rozeslala zprávy domů, že jsem v pořádku dorazila na místo a šla se připravit na spánek. Další den ráno jsem se musela vyhrabat z postele a jít ulovit něco k snědku, naštěstí pro mě jsem byla opravdu v centru a na každém rohu byla nějaká restaurace, pojízdný vůz s jídlem nebo prostě nějaký druh obchodu s jídlem. Takže jsem vyšla podle mapy, protože když mám hlad, občas není nejlepší nápad bloumat po okolí bez cíle a zašla jsem si na pozdější avokádový toast s vejcem. Je důležité zmínit jednu věc, a to, že přestože Kanada má naprosto kouzelnou a ohromující krásnou přírodu neznamená, že jídlo je tu dobrý. Jako jíst se to dá, ale do Kanady prostě nejspíš nejedete za kulinářským zážitkem. Tím spíš do města v horách, kde se všechno musí dovážet. Takže mít čerstvé jídlo v tropickém přístavním městě jsou prostě úúúúúplně jiný dolíčky. Byla jsem naprosto v sedmém nebi. Bylo to, jako by se mi po dlouhé době probudili chuťové pohárky, ten kontrast byl opravdu velký.
Waikiki
Je to městská část hlavního města Honolulu, která se nachází asi 30 min od letiště a je jednou z nejvyhledávanějších částí na Havaji, protože má jednu z nejhezčích pláží a největší obchodní dům. A toto místo se stalo na týden mým útočištěm. Honolulu se nachází na hlavním ostrově Oahu.
Občas, zvlášť když jsem unavená a nemám cíl, tak je těžké najít motivaci jít něco dělat a tak jsem si zvolila za cíl místní akvárium, které leželo asi 40 min pěšky od ubytování přes, jak jsem později zjistila, hlavní třídu na Waikiki, takže jsem se zastavovala, bloumala, našla Royal Hawaiian Shopping Center (havajská verze Vaňkovky, jen s přirozenými stromy a spoustou ptáku uprostřed). Běžně se snažím držet hodně v lati, abych neutrácela za zbytečnosti. Tady jsem trochu popustila uzdu a užívala si brouzdání po obchodech a fantazírování, co si koupit na sebe a trochu se vyparádit. V Banffu se trochu vyfiknout je trochu problém, protože se tu chodí především ve sportovním a pohodlným oblečení. Většinu doby to působí trochu jako pěst na oko. Oproti tomu Waikiki byl opravdu kontrast. Co mě překvapilo, tak i přes město lidi chodili vystrojení, do kanceláře, nebo jen v plavkách, což v Evropě by stál nějaký milý policista a řekl jim, ať se trochu zahalí. Takže se ve mě probudila městská holka, co se chce trochu vyparádit a začala jsem přemýšlet jak to všechno vlastně dostanu zpátky do Kanady.
Nutno ještě dodat - ano, jela jsem primárně po vlastní ose, ale zvláštní shodou náhod se moje spolubydlící z Banffu a její kamarádka rozhodly jet na Waikiki vlastně ve stejný termín jako já, a tak jsme se rozhodly spojit síly a pár dní udělat společný program. Takže jsme si na tři dny půjčily společně auto a vyrazily prozkoumat větší vzdálenosti od Honolulu, což nebylo zas tak obtížné, protože ostrov samotný je vlastně celkem malý. Myslím, že objet ho do kola by šlo tak za 5 h, možná i míň.
Zajímavý fakt: vlastně všechny názvy měst, ulic atd. jsou v havajštině, ne v angličtině. Havaj se dostala pod vládu USA až v roce 1898 po svržení havajské monarchie, samostatným státem byla až do roku 1959. Jedná se o souostroví strategicky umístěné v Tichém oceánu mezi USA a Japonskem, což je důvod, proč tu 7.12.1941 zaútočilo Japonsko na Pearl Harbor.
Waikiki akvárium
Toto místo si zvolit první den jako cíl se ukázalo jako strategicky velmi výhodné, protože jsem musela projít přes celou třídu Waikiki a přes většinu pláže Waikiki, takže jsem si užívala každou minutu nového vzduchu, tepla a faktu, že mám konečně vytouženou dovolenou. S čím jsem úplně nepočítala, tak byla skutečnost, že Halloween tu byl v plném proudu a ve většině akvárek byla aspoň jedna kostra, což mě nemělo překvapovat, ale jak jsem mohla tušit, že to bude i uvnitř akvárek? Navíc mořští koníci byli trochu moc zaangažovaní do těchto dekorací, toto je krásný příklad, kdy fotka mluví za tisíc slov.
Ohňostroje
Každý pátek večer se konají ohňostroje v jednom hotelu ve Waikiki, takže se na všech plážích, kde je něco vidět, shromáždí neskutečné množství lidí a pozorují tuto zajímavou show. Naneštěstí pro mě jsem si vybrala špatnou pláž, takže mi ve výhledu bránila budova jednoho hotelu, ale i tak to byl zajímavý zážitek. Především zažít osvětlenou Waikiki, navíc na Halloween. Já masky moc nefotila, přestože jsem se nemohla rozhodnout, co fotit dřív, ale povedlo se mi vyfotit jedno auto.
