Grassi Lakes - Canmore
Jezera Grassi se nachází poblíž Canmore, lidi sem jezdí především kvůli průzračně čisté modrozelené vodě. I když jsou fotografie celkem slušné, nedá se úplně zachytit barva daných jezer.
Naštěstí pro nás milovníky hromadné dopravy, co nemají auto, se dá dostat zdarma autobusem na parkoviště jen asi 2 km od jezer. Díkybohu si moje spolubydlící nastudovala předem trasu, a tak nás neomylně vedla snazší cestou. Neberte mě špatně, cesta je dobře značená a zabloudit se tam moc nedá, prostě jdete s davem. Problém nastává asi 30 m nad parkovištěm, kde se cesty rozdělují na dvě. My jsme zvolily cestu pro kočárky - jednodušší, mírně stoupající a jsem velmi vděčná, že druhý úsek jsme šly dolů a nikoli nahoru.
Cesta nahoru nám uběhla celkem rychle a bez větších potíží, přiznám se, že jsem ráda, že jsme šly ještě celkem mimo sezónu, i tak tam bylo na mě velké množství lidí. V sezóně to snad ani vidět nechci, to musí být hlava na hlavě. Jezera jsou dvě a nachází se asi 50 m od sebe. Obě jsou velmi krásná, ale až u druhého jsem pochopila, proč jsem cestou zahlédla horolezeckou výbavu, jak někomu čouhá z batohu.
Když jsme se dost vynadívaly a obešly obě jezera, pokračovaly jsme v krasojízdě směrem k Grassi Falls (vodopádům). Cestou se nám naskytly opravdu nádherné výhledy. Bohužel dost často stromy překážely ve výhledu, ale to k tomu holt patří.
Cesta dolů byla prudká, vodnatá, schodová a kamenitá, že jsem byla opravdu velmi, velmi vděčná, že ji jdeme dolů a ne nahoru.
Kvůli tajícímu ledu a sněhu bylo vody všude dost. Dokonce jsme viděly a slyšely sesuv kamení - v bezpečné vzdálenosti, ale viděly a slyšely jsme ho velmi dobře.
Samotné vodopády byly dechberoucí, však posuďte sami.
Ve spodní části fotografie si můžete všimnout posledních pozůstatků sněhu z letošní zimy.
Pak následovala další cesta dolů skrz potůčky, kaluže a jezírka vzniklá táním. Všechno ale stálo za to.
Quarry Lake
Cestou zpátky jsme se ještě zastavily u jednoho jezera, které bylo použito ve spoustě filmů, o kterých jsem do teď v životě neslyšela, neznámější je asi Mystery na Aljašce. Mě to místo okouzlilo z úplně jiného důvodu, a to protože je přizpůsobené pro pikniky a čas trávení společně venku. Když jsme tam byly my, bylo trochu pod mrakem a foukal studený vítr, i tak tam bylo hodně ruchu, děti v písku, pobíhající přes trávu, hazející talířem, všude spousta jídla a pití. Dřevené sezení, sem tam nějaký stan, deky, hudba (ne moc nahlas) a celkem dost lidí.
To, co jsem se tu hodně naučila oceňovat, je balance místních obyvatel, jak chránit a starat se o přírodu, ale i ji využívat plnými doušky.
Z parkoviště to je asi 500 m po rovně cestě. Cestou zpátky jsme potkaly rybáře a spoustu lidí se psi, protože kousek od jezera je louka, kde psi můžou pobíhat bez vodítka.
Je vidět, že je to tu pro všechny možné skupiny a jsou schopní a ochotní spolu vycházet, aby si mohly užít společně strávený čas na krásném místě.
Cestou na jídlo se nám povedlo projít přes úsek asi 100 m v centru Canmore, kde na nás pískalo asi 40 svišťů. Tvorečkové jsou to roztomilí, přiznám se ale, že jsem vděčná za naše krtky, ti jsou aspoň tišší. Tenhle koncert bych u baráku mít teda nechtěla.
