První ubytování jsme měly ve Vancouveru ve West Point Grey, takže ne úplně v centru, ale blízko moře. Z letiště jsme se na něj dostaly bez větších problému, naštěstí pro nás zastávka je celkem blízko.
Dnes vyrážím z Brna do Prahy, se všemi jsem se rozloučila a nastal čas vydat se na cestu. V Praze přespím u sestřenky (co jede se mnou na první tři týdny) a pak poputujeme dál. Zatím mám strach z imigrační kontroly a jak mi vystaví pracovní povolení. Kromě toho z dlouhé cesty, ale jinak mi to zas tolik nedochází....
Tak - po nekonečném zařizování, spěchu, přemýšlení a pobíhání sem a tam, jsem se dnes konečně sebrala a vše vrátila firmě, kde jsem dělala přes dva roky. Je to zvláštní pocit, že jsem skončila a mám něco přes měsíc volno. Po všech deadlinech a účetních závěrkách je to skoro neznámé.
Pomalu to začíná nabírat směr. Veškeré nakupování, přípravy, balení a vybalování, přemýšlení co ještě zařídit, pobíhání, aby se všechno stihlo a vedení seznamů co je ještě třeba zařídit a s kým se potkat. Oficiálně končím v práci až 28. 2., takže mě čeká ještě samotné předání práce.
Jak jsem zmínila, nejsem zvyklá cestovat sama a tak jsem se rozhodla, na doporučení kamarádky využít služby agentury Czech us. Czech us je česká agentura, která má mnoho programů, pro mě Working holiday visa do Kanady. Holky z Czech us mi pomohly vyřídit víza, poskytly mi psychickou podporu a radu, když jsem to potřebovala. Hodně pomáhá, že chápou,...
Moji rodiče jezdí do Egypta už několik let na dovolenou. Vždy mě přemlouvali, ať jedu taky, ale tím, že vždy jezdí úplně začátkem sezony nebo jejím koncem, kolidovalo mi to se zápočty a zkouškami na vysoké a tak jsem vždy odmítla. Mám moje rodiče ráda, ale trávit s nimi týden v jednom pokoji není moje představa o dovolené.
Když už jsme dorazily z ledového Brna do slunečných Atén, nemohly jsme si nechat ujít šanci dostat se na pláž a nachytat trochu vitamínu D předtím, než se vrátíme do zimy, která nás čekala doma.
S kamarádkou jsme se narychlo rozhodly jet společně na dovolenou. Původně jsme měly v hledáčku Barcelonu ve Španělsku, nakonec jsme zavítaly do slunečného Řecka.
Moherské útesy by se daly považovat za jednu z dominant Irska, za mě naprosto oprávněně. Něco na tom místě a atmosféře je jednoduše magického.
Tento den jsem původně chtěla vynechat ve svém vyprávění, pak mi to přišlo jako škoda. Byl to krásný zážitek. Osobně mi hodně sedlo Irské počasí, neříkám, že jsem milovala když jsme někde mrzli, do toho foukal studený vítr a kapky deště mi znemožňovali dobře vidět. Nejednou jsem si přála, aby už někdo vymyslel stěrače na brýle, nemyslete si.