Někdo mojí spolubydlící a mně poradil, že v Canmore jsou trochu levnější potraviny, a tak jsme se rozhodly využít den volna (kdy nebylo hlášeno sněžení) a vyjet na nějaký výšlap do Canmore. Spolubydlící našla, že Grassi Lakes jsou super, bohužel pro nás byla překážka na trase, po které jsme se vydaly, a tak jsme se nakonec spokojily s nějakým...
Omlouvám se, že jsem se teď chvíli neozvala, nějak se toho navalilo a měla jsem problém si to urovnat v kebuli, natož abych o tom ještě psala a všechny nevyděsila nesouvislými myšlenkami, co se mi proháněli hlavou.
... je velkoměsto plné mrakodrapů. Střídá se tam hodně bronzová a modrá barva. Příznávám, že jako takové mi moc nesedlo. Nevím, jestli je to prostě tím, že jsem zvyklá na Brno, kde se cítím dobře, protože to tam celkem dobře znám, nebo tím, že jsem si v Calgary uvědomila fakt, že jsem to fakt udělala a dotáhla do konce....
Calgary je město (podobně velké jako Praha), kde jsme se sestřenkou rozhodly zakončit naše společné dobrodružství než se vrátí zpět do Česka. Společně jsme tu strávily další čtyři noci a já se potom přesunula na levnější ubytování v rámci Calgary na dalších 11 nocí.
Z Edmontonu jsme se přesunuly přes Calgary do Canmore. Pro ty, kdo nemají moc povědomí o rozložení Kanady, Canmore se nachází ve Skalnatých horách nedaleko Banffu, což je moje cílová destinace v dubnu.
V pátek 7.3.2025 jsme se v brzkých hodinách rozloučily s naším milým už známým ubytováním a vypravily jsme se zpět na pevninu. Z Victorie jsme vyjely autobusem do Swartz Bay, odtud se pokračovalo do Vancouveru, kde jsme přesedly na metro a doputovaly jsme až k vlaku, který nás měl za 28 hodin dovést přes hory do Edmontonu. Bohužel pro...
Rozhodly jsme se trochu změnit prostředí a vybraly město Victorie na Vancouver Island jako to pravé místo pro naše účely. Chtěly jsme se co nejvíc přiblížit severnímu Pacifiku, i tak jsme se bohužel nedostaly přímo k němu a smířily jsme se s omezeným časem a možnostmi.
První ubytování jsme měly ve Vancouveru ve West Point Grey, takže ne úplně v centru, ale blízko moře. Z letiště jsme se na něj dostaly bez větších problému, naštěstí pro nás zastávka je celkem blízko.
Dnes vyrážím z Brna do Prahy, se všemi jsem se rozloučila a nastal čas vydat se na cestu. V Praze přespím u sestřenky (co jede se mnou na první tři týdny) a pak poputujeme dál. Zatím mám strach z imigrační kontroly a jak mi vystaví pracovní povolení. Kromě toho z dlouhé cesty, ale jinak mi to zas tolik nedochází....
Tak - po nekonečném zařizování, spěchu, přemýšlení a pobíhání sem a tam, jsem se dnes konečně sebrala a vše vrátila firmě, kde jsem dělala přes dva roky. Je to zvláštní pocit, že jsem skončila a mám něco přes měsíc volno. Po všech deadlinech a účetních závěrkách je to skoro neznámé.